Zase v knihkupectví

3. června 2015 v 21:24 | PandaGirl |  *Návštěvy knihkupectví*
Zdrvím~
tak netrvalo to moc dlouho a já opět zamířila do knihkupectví. Ano, jsem tam prostě jako doma. Opět jsem potkala prodavačku, která mě zná a tak jsme prohodily pár slov. Po chvilce (njn, šla jsem na jistotu, i když chvíli jsem hledala, protože jsem slepá jako sviň) jsem si už odnášela dvě knihy. Okamžitě mi chválila můj dobrý výběr. Samochvála smrdí, ale mám prostě dobrý vkus. Ne, kecám. Jedna z knih je pro mou kamarádku k narozeninám. I přes to jsem neodolala a do knihy jsem se začetla. Přece se musím přesvědčit o tom, že jí nedám nějakou špatnou knihu (existují vůbec takový?!).
A co jsem si to vlastně koupila?
Nahlédněte do mého nákupního košíku....



Šepotání od A. G. Howardová, vybrala si jí moje kamarádka hned z několika důvodů. Za prvé miluje Alenku v říši divů od Carolla a tahle kniha je takové volné pokračování. Setkáváme se tu totiž si vunčkou nebo pravnučkou (nějak mi to uteklo) Alenky Liddellové, která Lewise Carolla inspirovala. Jenže Alyssa není obyčejná, slyší hlasy. Teda doslova slyší jak si květiny a "hmyzíci" povídají! Přesně pro tuhle nemoc je její matka v blázinci. Prý je to prokletí, které si Alenka odnesla ze Říše divů. Abych pravdu řekla, tak už jsem se do knihy pustila a musím uznale sundat klobouk (ano, stále doufám v kloboučníka). Kniha je opravdu čtivá. Rychle jsem si Alyssu oblíbila. Její strach, že se také zblázní je poutavý. Už se těším, až to dočtu. Nebo možná ne, to uvidím na konci.
Druhý důvod, proč si jí vybrala. Je psána zeleně! Navíc hlavička každé kapitoly je moc hezká. Navíc, jak je to celé laděné do zelené je, tak neobyčejné a úžasné! Prostě se mi to líbí. :)

*Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Alice Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.

Když se matčin stav zhorší, nemůže už Alyssa své dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fantastických pohádkách, které zná z dětství, je víc pravdy, než by se mohlo zdát. Vydává se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponurejší, než jak ji zná z knížek a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?
V Říši divů nikdo není tak úplně sám sebou...* - anotace z knihy


Čistý od Julianna Baggottová, po téhle knize už jsem dlouho toužila. Před nějakou dobou jsem se stala fan postapokaliptických románů ( miluji Divergenci a Selekci). Na tehle knize mě strašně zaujala reklama. Byla tam zeď a na ní bylo napsáno "Smrt čistý"! To mě přitáhlo jako magnet a hned jsem chtěla vědět o čem to je. Když jsem se koukla na obálku, tak.... no, prostě je kouzelná! Zelenomodré oko bere dech. Je děsivá a přitom tak krásná. Pustila jsem si k tomu i teaser. Usvědčilo mě to ještě víc o tom, že ji chci! I ukázková kapitola se mi líbila. No prostě shrňme to, že jsem se strašně těšila, až jí budu vlastnit a začtu se do ní. Těším se na ten svět, kde se lidé dělí na Čisté a nečisté. A o čem to je?

*Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno - jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty - možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.* - anotace z knihy



Vaše PandaGirl
Najdete nás i na facebooku: zde
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Domčí | Web | 8. června 2015 v 11:54 | Reagovat

Obě knihy vypadají zajímavě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama